Nejčastěji se vyskytující paraziti ve střevech jako například Škrkavka, Roup a Tasemnice

Paraziti jsou živé organismy neschopné samostatného života, které se živí na jiných živých organismech, nebo jejich vnitřních orgánech a od hostitele získávají potravu. Tímto poškozují hostitele, a zapříčiní nemoce, a v extrémních případech smrt. Paraziti parazitují ve střevním traktu, krvi nebo v kůži.

Měchovec Měchovec (Ancylostoma duodenale)

Nahoru
Měchovce lze rozdělit na dva druhy hlístic, na Necator americanus a Ancylostoma duodenale. Velikost dospělých samiček je délka 9 až 11 mm (N. americanus), 10 až 13 mm (A. duodenale); dospělí samečci 8 až 11 mm (A. duodenale), 7 až 9 mm (N. americanus). Několik skupin měchovců, která infikuje zvířata, se může stát vnitřním parazitem člověka (A. ceylanicum), nebo může proniknout lidskou pokožkou (zavrtáním larev v pokožce), které se ale následně nevyvíjejí. (A. braziliense, Uncinaria stenocephala).
Životný cyklus:

parasite2

 

Samička nakládá larvy ve střevním systému. Vajíčka opouštějí organismus výkalmi. K dalšímu vývinu potřebují teplé, vlhké a stíněné prostředí, když tyto podmínky nastanou, z vajíček se vylíhnou za 1-2 dny rabdiformné larvy. Tyto larvy se dále vyvíjejí v půdě, nebo ve výkalech, po pěti až deseti dnech (a dvou „svlékání“) se stanou flariformnými larvami, které jsou schopny přenést nákazu. Flariformní larvy mohou přežít 3 až 4 týdny v příznivých přírodních podmínkách. Jsou mobilní, můžou se dostat vlastní silou na různé předměty, kupř. na špičkách trávy se nacházejí hromadně. Když přijdou do kontaktu s lidskou pokožkou, okamžitě se provrtají, žilami se dostanou do krevního řečiště až k plicím. Proniknou do dýchacích cest, vylézají z kapilár a hostitel je jednoduše spolkne. Tímto způsobem jsou schopny dostat se až do tenkého střeva, kde zůstanou po dobu potřebnou k jejich vývinu na dospělé jedince. Vyvinuté jedinci žijí v útrobách tenkého střeva, přichyceni ke stěně tenkého střeva a tím způsobí ztrátu krve hostitele. Většina těchto vyvinutých parazitů se z těla ztratí během 1-2 let, avšak ojediněle jejich životnost může trvat i dlouhá léta.

Všechny larvy A. duodenale, jsou po proniknutí lidskou pokožkou nečinné (ať už ve střevě nebo svalovině). Kromě toho se nákaza parazitem A. duodenale může projevit i orálně (v ústním otvoru). Přičemž N. americanus musí absolvovat i pouť přes plíce.

Rozšíření, výskyt: Největší výskyt -nejčastěji na územích s vlhkými, teplými klimatickými podmínkami. N. americanus a A. duodendale se objevují v Americe, Africe, Asii. N. americanus se vyskytují především na Americkém a Australském kontinente, zatím co jako jediný A. duodenale se objevuje na Blízkém Východě, v severní Africe a jižní Evropě.

 

Škrkavka dětská Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)

Nahoru

Škrkavka Ascaris lumbricoides je největší, parazit (nematóda), který vyvolává infekci  v lidském střevě. Jeho jedinci opouštějí organismus stolicí a tím se šíří. Dospělí jedinci dosahují délky 15-30 cm, o průměru 0.8 cm; dospělé samičky měří 20-53 cm, o průměru 0.5 cm.

Životný cyklus:

parasite4

Vyvinuté jedinci žijí v dutině tenkého střeva člověka. Dospělá samička je schopna vyprodukovat přibližně 200 tisíc vajíček denně, které se následně vylučují výkaly (stolicí) ze střeva. Neoplodněná vajíčka nepřenášejí nákazy. Oplodněná vajíčka v závislosti od podmínek okolí se za několik týdnů vyvinou v embrya a jsou nositeli nákazy. Po požití těchto vajíček, se larvy zahnízdí  ve sliznici tenkého střeva, proniknou sliznicí, a putují krevním řečištěm až k plicím. Larvy zde pokračují ve svém vývinu (10 až 14 dní), proniknou do ústní dutiny kde jich nositel znovu spolkne. Po ukončení pouti do tenkého střeva, je ukončen jejich vývin v dospělé červi.

Rozšíření výskyt: Nejrozšířenější škrkavková nákaza s globálním výskytem. Hlavně v tropických a subtropických zemích a územích s nedostatečnými hygienickými návyky. Do teritoriu výskytu patří i i periferní zemědělské oblasti..

Roup dětský Roup dětský, tzv.(Enterobius vermicularis)

Nahoru

Hlístice takzvané Enterobius vermicularis (dříve Oxyuris vermicularis) známe pod jménem roup lidský. Velikost dospělé samice: 8 až 13 mm, dospělí samci: 2 až 5 mm.) Jako útočiště pro Roupy dětské je jedině člověk.Vyskytuje se i druhý druh, Enterobius gregorii, který byl izolován a zaznamenán v Evropě, Africe a Asii. Tyto 2 druhy jsou totožné z mnoho hledisek.

Životný cyklus:

parasite6

Vajíčka se dostanou do záhybů okolo řitního otvoru. Sama nákaza vzniká přenosem infikovaných vajíček do úst, způsobené nedodržováním hygieny rukou, -škrábání v oblasti řitního otvoru, v důsledku svědění. K nákaze z osoby na osobu dochází kontaktem se znečištěným oblečením nebo ložním prádlem infikované osoby, je možné se nakazit i v prostředí, které je kontaminované vajíčky. Část malých vajíček se může přenášet i vzdušnou cestou, respektive vdechnutím, tyto jsou následně spolknuty a dále se vyvíjejí. Po spolknutí se vajíčka vyvinou v larvy, které se vylíhnou v tenkém střevě a dospělí červi se zahnízdí v tlustém střevě. Od přijetí infikovaných vajíček v potravě až po kladení vajíček už vyvinutého dospělého červa uplyne zhruba jeden měsíc. Průměrná životnost vyvinutých jedinců je okolo dvou měsíců. Oplodněné samičky v noci migrují ven na vnější povrch konečníku, a tam nakladou vajíčka. Vajíčka se za příznivých podmínek vyvíjejí v larvy již po  4-6 hodinách a stávají se infekčními. Vylíhlé larvy mohou proniknout zpět do tlustého střeva.

Rozšíření výskyt: Globální, hlavně u malých dětí nebo v přeplněných podmínkách. Výskyt Hlístice je častěji v zemích s mírným podnebím viz. tropické země.

 

Schistosomoza Schistosomoza (Schistosoma mansoni)

Nahoru

Je nejčastější choroba způsobená parazity. Existují tři druhy, které jsou nebezpečná a na člověka: Schistosoma haematobium (močová schistosomoza), S. mansoni a S. japonicum. Jsou známy i dva další druhy, které jsou geograficky více lokalizované, jsou S. intercalatum a S. mekongi. Navíc existují  další druhy schistosomů, kteří infikují ptáků a savců, mohou zapříčinit cerkariální dermatitidu u člověka.

Životný cyklus:

parasite8

Vajíčka jsou vyloučeny z organizmu výkaly nebo močí. Při vyhovujících podmínkách se z vajíček vylíhají miracidia, které plavou a pronikají do určitého druhu šneků jako mezihostitelů. V šnecích probíhá rozmnožování motolic během několika generací, které můžeme rozčlenit na vznik nepohyblivých sporocystů a cerkárií. Když opouštějí své mezihostitele -šneky, infekční cerkarie se vyplaví a proniknou přes sliznici hostitele, mezitím ztrácejí ocásek vidličkovitého tvaru a mění se na schistosomuly. Schistosomuly putují několika tkanivy pokud obsadí své místo v žilách. Dospělí červi se ukládají v mesenterických žilách na vícero místech, což je specifikem některých druhů. Například, S. japonicum se může vyskytovat ve větších mesenterických žilách, kde parazituje v dutině tenkého střeva zatím co S. mansoni se vyskytuje spíše ve větších mesenterických žilách, v dutině tlustého střeva. Avšak oba druhy se mohou vyskytovat na obou místech, na kterém se obyčejně vyskytují, ale jsou schopni pohybu, což značí, že není vyloučeno, že se jmenovaný druh zdržuje jen na jednom místě. S. haematobium se vyskytuje hlavně v útrobách pletence močového měchýře, ale taktéž se může vyskytovat v rektálních žilkách. Velikost samičky dosahuje délky 7 – 20 mm; samečci jsou kratší. Svá vajíčka kladou v malých žilkách v okolí moč.měchýře a močovodu. Tyto vajíčka se postupně dostanou ke střevnímu traktu (S. japonicum a S. mansoni) a k močovému měchýři (S. haematobium) a následně jsou odplavovány močí nebo výkaly.

Člověk může být infikován při doteku s vodou. Larvy se nachází v sladké vodě, do lidského organismu se dostanou přes pokožku. Různé druhy zvířat, jako například kočky, psi, hlodavci, prasata, koně, kozy jsou rezervoáry S. japonicum a psi S. mekongi.

Rozšíření výskyt: Schistosomoza mansoni se vyskytuje v částech Jižní Ameriky, Karibiku, Afriky a na Středním východě; S. haematobium se vyskytuje v Africe a na Středním východě a S. japonicum na Dalekém východě. Schistosomoza mekongi se vyskytuje hlavně v severovýchodní Asii a S. intercalatum v západní Africe.

 

Tasemnice Tasemnice (Taenia saginata a Taenia solium)

Nahoru

Do skupiny tasemnic patří Taenia saginata (tasemnice bezbranná) a Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná). T.saginata může dosáhnout délky 9 metrů, zatím co T.solium až délky 6 metrů. Střevní onemocnění způsobené tasemnicí Taeniasis, se objevuje po konzumaci syrového nebo nedostatečně tepelně zpracovaného hovězího (T. saginata) nebo vepřového (T. solium) masa. T. solium může být příčinou onemocnění cysticercosis.

Životní cyklus:

parastite10

Tasemnice ve vyvinuté fázi parazitují jenom v střevním systému člověka. Vajíčka a oplodněné tasemnice se vyprazdňují stolicí; ve vnějším prostředí mohou vajíčka tasemnice přežít od několik dní až dlouhé měsíce. Skoti a prasata se nakazí kvůli přijímání potravy infikované vajíčky nebo oplodněnými tasemnicemi. Z tenkého střeva zvířete zárodky vylezou stěnou střev, dostanou se do krevního oběhu a následně se rozmnožují v celém těle zvířete. Usazují se hlavně do svalů končetin, břicha, jazyka, ale migrací jsou schopny se dostat i do srdce, mozku, plic nebo do očí. Zde v průběhu 2-3 měsíců z larvy vzniká malý modrý hrášek, Cysticercus cellulosae. Cystikerkus může ve zvířeti parazitovat i několik let. Lidé se infikují přijetím syrové nebo nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa. V lidském střevě se cystikerkus vyvíjí zhruba dva měsíce, než se vyvine v dospělého parazita, který zde může žít i několik let. Dospělé tasemnice se přichytí na stěně tenkého střeva pomocí své hlavy, nazývané scolexem a zůstávají nadále v tenkém střevě. Vyspělí T. saginata má délku obyčejně 5 m a méně, T. saginata může dosahovat délky 25 m, T. solium 2-7 metrů. Dospělí paraziti produkují tzv. články proglotidy, které se od tasemnice v dospělosti oddělí a vyloučí se stolicí. V stolici je 5-6 vzájemně se dotýkajících proglotidů. Dospělí paraziti T. saginata mají často 1.000 až 2.000 proglotidů, zatím co dospělí paraziti T. solium mají v průměru 1.000 kusů proglotidů. Oplodněné proglotidy, které obsahují zralá vajíčka se uvolní a vyloučí stolicí. T. saginata může uvolnit až 100 tisíc a T. solium 50 tisíc vajíček.

Rozšíření výskyt: Oba druhy se vyskytují celosvětově. Výskyt Taenia solium všeobecně v chudých zemích, kde žijí lidé v blízkém kontaktu s prasaty a konzumují je nedostatečně přepečené a uvařené, dále v zemích obývaných muslimy.

Tenkohlavec lidský Tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura)

Nahoru

Hlístice, taktéž nazývaná „lidský bičíkovec“ Trichuris trichiura Dospělá samička má délku cca 35-50 mm, a dospělý sameček může dosáhnout 30-45 mm.

Životný cyklus:

parasite12

Vylučování vajíček se děje stolicí. V půdě se vajíčka dostanou vývojem do dvoj buňkového stadia, je to výsledek dělení buněk, a dále se z nich vyvinou embrya, vajíčka se stanou infekčními v průběhu 15 až 30 dní. Po infikování, spolknutí (ruce, které přišly do kontaktu s kontaminovanou půdou, nebo kontaminovaným jídlem) se vajíčka zahnízdí v tenkém střevě, a uvolní larvy. Tyto dospívají a vyvinou se v dospělé paraziti v tlustém střevě. Dospělí červi narostou na délku přibližně 4 cm, žijí ve slepém střevě a vzestupném tlustém střevě a zde napadávají střevo. Dospělí červi se v této oblasti uhnízdí ve sliznici. Dospělé samičky 60 až 70 dní po nákaze nakladou vajíčka, ve slepém střevě uvolní zhruba 3.000 až 20.000 vajíček denně. Délka života dospělých červů je zhruba jeden rok.

Rozšíření výskyt: Třetí nejrozšířenější lidský bičíkovec je Tenkohlavec lidský. Nákazy jsou častější v tropických oblastech s nízkými hygienickými návyky. V současnosti je infikovaných zhruba 800 milionů lidí na světě.

UPOZORNĚNÍ: Prosím, nepoužívejte tyto informace k diagnostikování svých a jiných zdravotních problémů. Prohlášení a zkušenosti popsané na této stránce nejsou lékařskými radami a nemohou být tak vykládány ani interpretovány. V případě, že užíváte léky, nebo máte zdravotní problémy, zeptejte se na názor terapeuta v oboru léčivých rostlin, nebo lékaře, dříve než začnete užívat jakýkoliv výživný doplněk.

Share on FacebookShare on Google+Pin on PinterestTweet about this on TwitterEmail this to someonePrint this page